Ráno se vydávám k Wakeově nádrži, mysl mi stále víří po včerejším setkání s Marinou. V laboratoři panuje čilý ruch, vědci se pohybují sem a tam, ale sotva si jich všímám. Soustředím se výhradně na Wakea, na otázky vířící v mé hlavě a na neklid svírající mé útroby. Když dorazím k Mramoru, Wake už tam je, klouže vodou s tou podivnou grácií, která mě nikdy nepřestane okouzlovat. V momentě, kdy ucítí